DM
Genomia: Degenerativní myelopatie (DM) je progresivním neurodegenerativním onemocněním, které se zpravidla objevuje u široké škály psích plemen kolem osmého roku jejich života. V současnosti je známo již 124 plemen, která mohou být degenerativní myelopatií postižena (Zeng et al. 2014). Široká distribuce mutace mezi plemeny naznačuje původ již z dob, kdy plemena nebyla tak diverzifikovaná. U postižených psů dochází k postupnému nebolestivému slábnutí pánevních končetin, problémům s koordinací a chůzí, následuje atrofie svalstva, ataxie, inkontinence a vše končí úplným ochrnutím zadních končetin. Příznaky provázející toto onemocnění jsou tak závažného charakteru, že po 3 – 5 letech od prvního projevu nemoci dochází k úmrtí. Zpravidla však pes bývá přibližně rok od objevení prvních symptomů utracen.
Příčinou tohoto fatálního onemocnění je povětšinou mutace v genu superoxidismutáza 1 (SOD1) v jehož kódující oblasti dochází k záměně nukleotidu G za nukleotid A (c.118G>A; SOD1 A). Záměnou G za A v sekvenci genu vznikne nesmyslný kodon, díky němuž nedojde k řádnému přepisu genu a protein superoxiddismutasa 1, který je kódován SOD1 genem, nevznikne. Pouze u Bernského salašnického psa lze vznik degenerativní myelopatie připsat i další mutaci v genu SOD 1. Konkrétně se jedná o záměnu nukleotidu A za nukleotid T (c.52A>T; SOD1 B), která je však mnohem vzácnější než mutace c.118G>A.
DM je geneticky dědičnou autozomálně recesivní chorobou, a tudíž se projevuje u jedinců, kteří od obou svých rodičů získají mutovaný gen. Raritně se však toto onemocnění může projevit i u heterozygotů, i když s mnohem menší frekvencí výskytu. Existuje určité procento DM positivních psů, u kterých se za jejich života nedostavily příznaky DM. To lze vysvětlit buď úmrtím psů před propuknutím nemoci, nebo existencí modifikujících genů, které symptomy ovlivňují, environmentálními faktory nebo neúplnou penetrancí nemoci mezi positivními homozygoty.
Reference:
Zeng, R., et al. „Breed Distribution of SOD1 Alleles Previously Associated with Canine Degenerative Myelopathy.“ Journal of Veterinary Internal Medicine 28.2 (2014): 515-521.
Crisp, Matthew J., et al. „Canine degenerative myelopathy: biochemical characterization of superoxide dismutase 1 in the first naturally occurring non-human amyotrophic lateral sclerosis model.“ Experimental neurology 248 (2013): 1-9.
Pfahler, S., et al. „Degenerative myelopathy in a SOD1 compound heterozygous Bernese mountain dog.“ Animal genetics 45.2 (2014): 309-310.
Nardone R., et al. „Canine degenerative myelopathy: a model of human amyotrophic lateral sclerosis. “ Zoology, Volume 119, Issue 1, February 2016, Pages 64-73