Historie plemene
Malinois je jednou z variety belgického ovčáka, který byl před rokem 1891 pracovním psem sedláků a ovčáků, zevnějškem nejednotným v barvě a osrstění, avšak charakterově a anatomicky chváleným vzhledem k práci, kterou měl vykonávat.
V roce 1891 vytvořilo v Bruselu několik přátel ovčáckých psů spolek pro čistokrevný chov tamějších ovčáckých plemen pod názvem „Club du Chien de berger belge“. První činnost spolku spočívala v tom, že se souhlasem ministra zemědělství shromáždili velké množství (117) ovčáků z různých belgických provincií do veterinární školy v Cureghemu, a tam vytyčili znaky plemene.
Iniciátorem „vojenské přehlídky“ ovčáků v Cureghemu byl prof. Reul z veterinárního institutu. Mezi 117 psy byli dlouhosrstí (hlavně černí, zřídkakdy hnědí nebo divoce zbarvení), hrubosrstí (šedí) a krátkosrstí (hnědí nebo béžoví s tmavší maskou). Čtyřicet psů bylo odděleno jako vhodných k dalšímu chovu, mezi nimi sedm černých s dlouhou srstí.
Raul ještě doporučil, aby spárovali pouze psy s navzájem podobným osrstěním, a to k jejich barvě.
Po založení klubu (1895) byla dovolena už jen barva černá pro dlouhosrsté, červenohnědá pro krátkosrsté a šedá pro hrubosrsté. Tím pádem se z chovu vyloučilo velké množství dobrých psů, a jejich majitelé založili vlastní klub. Změna standardu potom zase způsobila spojení obou klubů a nadále se belgičtí ovčáci chovali v následujících variantách:
- černý, dlouhosrstý = groenendael
- červenohnědý, dlouhosrstý = tervueren
- červenohnědý, krátkosrstý = malinois
- šedý nebo červenohnědý, hrubosrstý = laekenois
Název krátkosrsté varietě belgického ovčáka dalo město Malines neboli Mecheln. Chovatelé ovčáků kolem Malines chtěli hned od počátku pořádného pracovního psa, souměrného vnějšího vzhledu, barva srsti byla pro ně zcela druhořadá. I když od r. 1899 byly povoleny pro krátkosrsté psy jenom barvy hnědočervené, chovatelé se sotva drželi těchto zásad.
Tehdy r. 1899 byl předveden krátkosrstý pes „Tomy“, syn šedo hnědého otce a hnědé žíhané matky. Odkud přišel jeho otec „Samlos“ nevíme, naproti tomu je ale známo o matce „Diane“, že byla dcerou mahagonového, hrubosrstého psa „VOS I“ a krátkosrsté žíhané feny „Lieske“. Další směrodatní předkové dnešního malinoise byli „Dewet“ a „Tjop“, oba měli mezi svými předky hrubosrsté psy. „Dewet“ byl dosti světlý, měl ale velmi tmavou masku, zatímco „Tjop“ byl sytě hnědé barvy, ale byl bez masky. Již brzo předčili malinois jako pracovní plemeno, všechny ostatní varianty belgických ovčáků, a to zůstalo do dnešního dne.
V osmdesátých letech zažil malinois ve střední Evropě pozoruhodný rozkvět. Třebaže ho v minulosti znalo jen několik skutečných milovníků belgických ovčáků, náhle z něj vyrostl mimořádně oblíbený pes používaný v kynologických sportech, který vzbudil kladný zájem také u úřadů (policie a celní orgány). Malinois např. v posledních letech obsazuje stupně vítězů na MS FCI IPO3.
První import malinoise do ČR (tehdy ČSSR) byl začátkem roku 1988 z Holandska a to fena „Halusetha´s TEEKLA“ (Ch.ČR, ZM). Ne dlouho po ní byl dovezen též z Holandska pes „Halusetha´s URBAN“ (Ch.ČR, ZM, ZVV2, IPO1). Koncem roku 1988 byla ještě importována z Holandska fena „SONJA v.Tasca´s Home (r.CACIB, ZV3, IPO3, OP1, ÚMS).
Od roku 1989 se začali zapisovat zvlášť jednotlivé variety Belgického ovčáka do plemenné knihy (ČsHPK). Číslo jedna dostala fena „Issel´s KIRI“ importovaná z Dánska (působila v ch.s. „Mateo“). Jako druhá se zapsala fena importovaná z Belgie „MERO du Maugré“ (Ch.ČR, ZM, ZVV2, IPO2, ZZP2, ZLP 2, SchH1, působila v ch.s. „Bohemia Alké“).
První štěňata v Česku se narodila 11.9.1989 v ch.s. „Z Hanky“ feně SONJA v.Tasca´s Home a psu Halusetha´s URBAN (nejznámější AGATHA z Hanky – IPO3, OP1, zakladatelka ch.s. Malidaj; ATTOL z Hanky – ZV3, IPO3, OP2, SP1, ZZP2, ZLP2; atd.). Druhý vrch malinoisů u nás se narodil v ch.s. Hanako CS feně Halusetha´s TEEKLA a rakouskému psu RAMUS du Colombophile (nejznámější AUDI Hanako – ZM, ZVV1, IPO3, zakladatelka ch.s. Z Hückelovy vily).
Vzhled malinoise
Výška psů v kohoutku dosahuje asi 62 cm, feny jsou o něco menší – 58 cm. Výchylky o 2cm dolů a 4 cm nahoru jsou přípustné. Srst je krátká, narezavělá s černými konečky chlupů a černou maskou.
Malinois se podobá vzhledem německému ovčáku. Německý ovčák má však obdélníkový formát těla, zatímco malinois je kvadratičtější. Charakteristické jsou i rozdíly ve znacích na hlavě. Malinois má plošší lebku a v poměru k mozkovně delší nosní partii hlavy. Němečtí ovčáci mají lebku klenutější, s nosní partií stejně dlouhou jako mozkovnou.
Malinois má poměrně nejednotný fenotyp. Je to způsobeno rozděleným chovem zaměřeným pouze na výkon nebo na krásu psů. Tyto chovy si kladou zcela jiné cíle a mají velmi odlišné těžiště zájmů. Někteří chovatelé se i přes to pokoušejí skloubit výkon a krásu psů.
Někde ve světě je možno vidět i černé malinoise. Do roku 1914 byl povolen jejich chov, ale pak byla tato barva zakázána standardem. Po zakázání jejich chovu tato zbarvení téměř vymizelo. Dnes se chovají bez rodokmenů se zaměřením čistě na práci.
Povaha malinoise
Malinois je ostražitý, inteligentní, pozorný, temperamentní, pracovitý, učenliví, odvážný,dobrý hlídač, dominantní, má velkou výdrž a je oddaný svým lidem.
I když je to původně pes pro venek, dobře se přizpůsobí životu doma může-li se pravidelně proběhnout. Chcete-li jen čistě rodinného psa není malinois ten nejvhodnější. Na to je příliš aktivní, temperamentní a výbušný.
Psi tohoto plemene jsou nadmíru vhodní pro výcvik, a to na soutěžní úrovni. Jako jedni z mála jsou schopni i na nejvyšších soutěžích konkurovat německým ovčákům. Běžně se používají u policie i u armády.
Většina malinoisů ráda plave, aportuje nebo běhá vedle kola, velice rádi si hrají, hlavně s míčem.
Tito ovčáci vycházejí zpravidla dobře s dětmi. Někteří jsou poněkud dominantnější vůči ostatním psům.